Manželova 5letá dcera si vše vynucuje pláčem

Máme na prázdninách manželovu pětiletou dceru a jsme z ní už docela zoufalí Vše si vynucuje pláčem. Prakticky pro ni neexistuje žádně ne nebo omezení. Dělá si úplně, co chce. Jakmile není po jejím, začne plakat. Ale ne takovým tím lítostivým pláčem, tahá to pěkně z paty, je to takové vysoké hučení. Je schopná takto prohučet i 3/4 hodiny. Není k utišení a na závěr už ani neví, proč začala plakat. Během víkendů nám to nedělala, ani vloni o prádzninách. Příčina se nabízí - miminko, ale i přes to se jí oba věnujeme, vymýšlíme program - nestojí o něj. Pláč není způsoben steskem po mamince, tím jsme si poměrně jistí. Největší problém je to, že na ten její pláč reaguje miminko a pláče též (jinak klidný, téměř neplačící kojenec).

Příklad situace: Chodí spát kolem 21. hodiny, podívá se na večerník, manžel přečte pohádku a pak do usnutí poslouchá ještě pohádky na CD. Včera si usmyslela, že má chuť na gumové medvídky a že je chce do postele. Manžel jí je odepřel svysvětlením, nastal řev. Miminko taky vzhůru a k neutišení OK, manžel jí dal pár medvídků. Podobně to pokračovalo, než snědla celý sáček a půl dalšího Pak usnula. To ale přece nejde, aby jedla hromadu bobónu před spaním Další příklad - ráno se nebude oblékat, čistit si zuby ani se umývat. Ven jde bez ponožek. OK, neumyté se jí nic nestane, ale ponožky mít musí, dneska byla dost zima a ona je nastydlá raz dva. Vracet ji mamince nachlazenou, rozthne nás jak hada Opět řev, tentokrát půl hodiny. To, co jsme teď nuceni dělat, vede k výchovné katastrofě

Co s tím? Řešili jste tohle někdo?