Re: Stalo se vám, že známá z doby mateřské se pak už nechtěla dál kamarádit?

Tante, já právě když se s někým stýkám minimálně několik let a intenzívně a rozumíme si, tak to prostě jako kamarádství už automaticky beru, nebo spíš brala jsem. Jasně, že to není automaticky počítat, že by za mě někdo skočil do ohně a vzal si půjčku, ale prostě u takové roviny vztahu už předpokládám jiné chování než - od zítřka se ti neozvu, protože tě už nepotřebuju.A nezdůvodním nic, proč se s tebou už nechci vidět, nestojíš mi za to.
Ale kdyby se náhodou za tři roky situace změnila, navážu jako kdyby se nic nestalo a ty to přijmeš /bez jakéhokoliv průběžného intenzívního styku, byť i formou mailů, icq/.
To by mi vadilo - a akceptovala bych to asi jen v tom případě, co ty - pokud by mi doopravdy ta obnova "vztahu" něco momentálně dávala.
Pokud ne, jako to bylo v mém případě, nelámala bych se v křeči a nesnažila se udržovat za každou cenu něco, co stejně nemá cenu.
Po pravdě, já u ní kdysi myslela, že se nemůže urvat kvůli manželovi, že nepohlídá děti, protože ona se hodně tvářila jako taková, co bez dětí nedá ránu. To, pak jsem viděla, že se urvat může, ale mě na každou diplomatickou zmínku dřív: A nezajdeme si někdy bez dětí popovídat v klidu, slibovala, ale neurčitě a příště navrhla, ať to zase nějak pořešíme s dětmi a bude to s dětmi. Na samostatné kafe jsem jí nedostala ani jednou, pak už mi docvaklo, jak se věci mají, že nemá cenu čekat, až její mladší dítě bude větší a ještě větší a samostatnější a udělala jsem taky