Jako ještě k tomu chci podotknout jednu věc - jak o tom tak přemýšlím, až se divím, kolik z nás žen prostě nevyužije úmyslně známé z mateřské k tomu, aby měly okruh svých kámošek, které nesouvisí nijak s rodinou /tím teď nemyslím sebe, myslím to, že apriori odmítají známosti, kterých by se zezúčastnily děti/.
Po letech jsou pak dost typické vzdechy: chlap má své zájmy, míjíme se nebo děti vylétly z hnízda, nevím, do čeho píchnout...rozvedli jsme se, co si počnu, nemám ani kamarádky, protože jsem se "obětovala" rodině

A na počátku toho všeho byl možná i přístup: já všechno radši s rodinou, bylo by mi líto nechat děti doma, na kamarádění "nemám čas, rodina mě potřebuje"
neberte to jako kritiku ani na někoho konkrétně, ale jako možné zamyšlení nad tím, že není dobré nazírat všechno jen optikou toho, že máte momentálně rodinu a malé děti, čas rychle letí, za dvacet let bude člověk stát a sklízet celkově ovoce, pokud si nebudoval systematicky okruh známých a přátel, po padesátce to bude ještě horší, protože pak už jsou lidi hodně konzervativní na seznamování a každý ten svůj okruh má, rozvodem třeba člověk ztratí i ten okruh, který měl společný s partnerem, protože s eokolí třeba přikloní na jeho stranu, nebo radši odstřihne oba partnery, když neví, když se s nimi stýkali jen jako s párem

já se proto snažím průběžně pořád nějaké známé a přátele mít sama jako člověk, ne jen známé přes děti nebo známé ve formě dva manželské páry, nehledě na to, že dvě kámošky, které si rozumí je nejlepší relax

