Hádky s manželem a svalování viny na mě

Ahoj, předem se omlouvám za elaborát a zmatečnost, ale zajímal by mě názor i zcela nezúčastněných osob. Nevím, jestli jsem blázen já, nebo manžel.

Máme letitý problém. Čas od času se pohádáme - příšerně. Intervaly jsou různé, někdy je to jednou za půl roku, někdy jednou za měsíc. Příčina je vždy stejná. Manžel řekne něco, čím mě příšerně naštve, já pak vyletím a on potom tvrdí, že to neřekl (to, co spustilo mojí bouřlivou reakci), případně se mě pokouší přesvědčit o tom, že řekl něco jiného. Poslední hádka byla dnes ráno.

Bydlíme v bytě, který jsme před 3 lety zrekonstruovali. Zůstala tu ještě spousta drobných nedodělků (vyspárovat pár dlaždic, na pár místech doplnit kousek dlažby, zadělat díry ve zdi po hmoždinkách, nad 2 dveřmi nad zárubní jsou velké škvíry - zadělat je atd.). Prostě drobnosti, ale mnoho. Dneska na to přišla řeč. Manžel doslova řekl: Ty (já) můžeš za to, že to ještě není hotový. Tak to mě teda dostalo.

Já se starám o 2 děti, mladšímu je 7 měsíců. Od šestinedělí jsem začala pracovat. Mám sice jen e-shop, který provozuju z domova, ale naprosto všechno kolem něho si dělám sama a musela jsem se to sama naučit (instalace shopu, nahrávání zboží, sehnat dodavatele, analýza cen a konkurence....), prostě komplet. Zabírá mi to hodně času, ale vzdát se toho nechci, týká se to oboru, který jsem vystudovala a baví mě to (mám to svým způsobem i jako koníčka).
K tomu se starám o domácnost (vaření, úklid...). Manžel jen nosí nákup a odnáší odpad. Na úklid nikdy nesáhnul, neví jak se používá štětka na wc, prach utíral snad jednou. Co tady neudělám já, tak on určitě ne. Kdyby tu bydlel sám, tak tu snad shnije ve špíně.

V práci hodně cestuje, ale často je brzy doma, má pružnou pracovní dobu. Práce je to hodně zodpovědná, je třeba mít určité vzdělání, takže žádný ňouma to není (v tomhle směru). V práci rozhodný je, ale doma? Pravý opak. Volného času má spoustu, o víkendech jsme většinou doma, na dovolené nejezdíme nikam.

Po tom jeho osočení, jsem začala tedy ječet, že je snad dospělej a dokáže si zjistit, který víkend bude hezký počasí a říct: tehdy a tehdy uděláme to a to. Řekla bych jen ok, beru děti ven, ať máš na to klid. Ale on ne, vždycky JEN HLEDÁ VÝMLUVY proč něco nejde udělat a vždycky jsem viníkem já. A že není moje vina, že to není hotový.

A on: Já jsem neřekl, že to je tvoje vina! Já jsem jen řekl: blabla (říká něco jinýho než co spustilo hádku).

Prosím vás, podle mě: můžeš za to ty = je to tvoje vina. Jak to vidíte vy?

Prostě hádku vždycky začne, během hádky tvrdí, že to neřekl a pak se mě snaží přesvědčit o tom, že řekl něco jinýho. Pak na tý jeho poslední verzi trvá: tj, já jsem řekl to a to a na tom už zůstane stát. (Není to nějaká psychická porucha?) Já jsem pak rozžhavená do běla a schopná ho zavraždit. Už jsem si i tyhle hádky kvůli tomu, kdo co řekl a neřekl zakázala, ale s příchodem 2 dětí a bydlení ve stísněném prostoru není úniku. Asi jednou z toho dostanu mrtvici.

Další věc je, že nikdy nepřišel po hádce s tím, že mu je líto, že jsme se pohádali, že ho to mrzí...Nikdy. :-( Čeká, že věc vyšumí a vše bude ok. Je schopný říct jen: Promiň, ale to když se ještě hádáme a já cítím, že to nemyslí upřímně a říká to jen proto, aby byl klid.

Už těchto de----ích hádek mám dost a kdybych nebyla na mateřský, tak se kvůli tomu rozvedu. :-(