Re: Můžeš za to ty = Je to tvoje vina?

ted mi ujela nit, nevim, jestli je to na mne, ale odpovim.

Liza tady pise, ze se neumis hadat, abys si na Internetu nasla.... Lize bych rada odpovedela, ze to je typicka odpoved terapeutu, rodinnych poradcu, vedoucich kurzu a pod. Vsecko to bajecne funguje. V teorii. Nebot terapeut vychazi z toho, ze OBA /VSICHNI se jdou radit, protoze MAJI ZAJEM neco zmenit/udrzet/vyresit.

Co ze mne tyce, ja taky umim lidem dobre radit, teorii mam proctenou. V praxi jsou tu ale jine aspekty. Ja jsem se osobne naucila prijimat kritiku a zvladnout to tak, abych se neco naucila. Muj muz se naucil mne kritizovat jinym zpusobem a neustale ho postupne pestoval. Kdyz to vezmu positivne, naucila jsem se plno veci, zmenila jsem se jako clovek. A co s tim? S facitem v ruce je to smesne, jenze ten facit mas v ruce, az kdyz uz je vse hotove.

Ja to po te tak pulce vzdala. Tedy jeste driv. Nekolikrat jsem mela sbaleno, nejsem a nebyla jsem nikdy na nikom zavisla, umim se o sebe postarat (a to byla taky jedna bodlina pro jeho sebevedomi, coz jsem si dlouha leta neuvedomovala). Zustala jsem s nim kvuli detem. S facitem v ruce to vyresilo cast, na druhou stranu si nesou do zivota, ze .... Jsou dospele, vztahy jim funguji a doufam fungovat budou. Nevypada to, ze by si vybrali partnery podobne otci (tedy sikovny chlap, v mladi sen promnohe zdejsi prispevatelky).

Podle meho nynejsiho nazoru ja jedinacek, ´zvykla na to, ze mne lidi od malicka berou vazne, ze naslouchaji mym nazorum, o ktere nijak nemusim bojovat, protoze na ne mam pravo, a postupem casu je brat v uvahu, protoze nebyly tak na hlavu padle - si vzala nejstarsiho bratra z 8 deti, zvykleho rozhodovat o sourozencich, sourozenecky je drazdit a bojovat o cokoli kdykoli, vzdycky mit pravdu, protoze byl porad nejstarsi a umel toho nejvic. To si myslim byl zaklad naseho chovani. On si vypestoval od detstvi styl vysvetlovat veci rodicum tak, aby vzdycky byla vina nekoho jineho, a ja vysvetlovala tak, jak se to udalo, udrzovala tema a pod. Privadelo mne k silenstvi, kdyz on klidnym hlasem popiral neco, co prave vypustil z ust, ze to tak nemyslel/nerekl/spatne jsem to pochopila (=vzdycky jsem to byla ja, kdo nepochopil). Nikdy nekricel, jecela jsem po chvili ja. Kdyz deti byly vetsi, nechtela jsem se nechat vypenit - uvedomila jsem si, ze slysi, ze jecim ja =moje vina, on je klidny, a jak se na mne divaji?
Jenze: Jak tady damy navrhuji ruzne veci - ono to vubec neni tak jednoduche. Clovek nejeci, ale jinak neni zadna zmena. Nikoho neprevychovas. Ztratis sama sebe. Najednou delas plno veci, ktere te s...ou, protoze jine reseni neni. Partner se utvrdil v tom, ze ma pravdu, =prestala jsem jecet, ale vubec ho nenapadlo, ze jsem prestala jecet jen proto, ze s postupem casu mne to tak desne unavovalo a stejne to vubec nikam nevedlo, bylo mi samotne ze sebe spatne, ze jsem semetrika, ackoli jsem hadky vzdycky prohrala (a k tomu se mi valilo porad vic a vic prace, reseni, stresu - coz on vubec nikdy nepochopil) - a nakonec na mne koukal jako na hadr, kterym se muze mavat, jak chce.

A nez jsem to pochopila, utekl mi zivot. Odesel on, protoze jsem ho prestala bavit. Mne uz to bylo jedno.
A muzu damy zde ujistit, ze davam jinym vyborne rady do zivota. Tedy celkem profesionalne. Ze mi je jasne, kdyz vkroci, komu to fungovat bude a komu, to jim nerikam, protoze prichazeji s nadeji, ze jde neco zachranit.

Nekdo se proste k sobe nehodi, at dela co dela. Obzvlast, kdyz oba nechapou, ze to chce zmenu obou OBOU. Ne aby se jen jeden snazil neco zachranovat a druhy nabyva pozic.