Re: Krize středního věku

No, já myslím, že náplň nemusí být ani tak obecně smysluplná, jako aby naplňovala tebe. Měla jsem to po čtyřicítce - všechno jsem měla (rodinu, dům, i to cestování) a připadala jsem si jako ve stojaté vodě, vůbec jsem netušila, co dál, v ničem jsem neviděla nějaké perspektivní směřování do budoucna. V práci stagnace a přitom neochota a neodvaha hledat něco nového a neznámého. Taky se mi začalo docela sypat zdraví. Mám hromadu koníčků - zpívání, vyšívání, zahrada,navíc jsem vždycky chtěla napsat knihu - ale nic z toho mě do hloubky neoslovovalo.

Už docela v čirém zoufalství ze stagnace jsem se zúčastnila dvou sebepoznávacích akcí - jedny pohádkové konstelace, jeden seminář na téma vnitřní dítě, a tak nějak jsem se začala zase otvírat. Já osobně jsem zjistila, že nepotřebuju hledat nové aktivity, že spíše potřebuju více naslouchat sama sobě a svému tělu, více se uvolnit, naučit se nebýt tolik smýkaná svými myšlenkami a následnými emocemi... prostě najednou mi začalo být líp, dělám ty stejné věci, ale jako bych v nich viděla smysl tam, kde předtím žádný nebyl. Dělá mi radost pracovat na sobě a na svém vnitřním klidu, na vztazích s lidmi kolem mě.

Nicméně jako konkrétní nové smysluplné bych navrhla třeba, jak už někdo říkal, charitu, maltézkou pomoc, v některých nemocnicích tuším berou dobrovolné pomocníky, nebo já nevím, nějaké doučování, pomoc osamělé mamince s hlídáním dětí, cokoliv co tobě osobně přijde smysluplné.

A zjistit, co si ty sama přeješ, někdy opravdu není snadné se tohohle dopátrat, když svoje přání a potřeby roky potlačujem. Prostě dělat si radost a neřešit, jestli je to něco, co je pro ostatní přijatelné - existují i panenky, které sbírají dospělí, moje mamka pro radost občas nějakou ušije a někomu ji dá, můžeš sbírat čtyřlístky, zkusit malovat, plést košíky, přestavět bydlení, vyhodit staré krámy, začít trénovat půlmaraton nebo jógu nebo pilates.... za čas tě určitě něco osloví, když nebudeš moc tlačit na pilu, to nikdy není moc dobře. Držím palce!!!