Re: Krize středního věku

Kloubino, jsem trošku mladší, mám ještě děti doma, manželství mám funkční, a přesto mám hodně podobné pocity. Také vnímám to přehoupnutí do druhé půlky a mám obavy, jak se mi podaří najít pro ten druhý poločas smysluplnou náplň.
On kdo to nezažil, nepochopí. (Mladším ročníkům to odpusťme, také na ně možná dojde )
To, jak popisuješ o tom odříkání si, že člověk se odnaučí mít z něčeho radost, to dobře znám. Jak postupem let člověk zjišťuje, co všechno si musí odříct a co všechno dopadne jinak, než jak si představoval, nakonec se naučí na ničem nelpět, nic vlastně nepotřebovat a vystačit si s málem.
Ale já si myslím, že se to dá zase do určité míry nastartovat. Že se člověk dokáže chytnout a nadchnout, když najde ten pravý podnět. Nějaké nápady přeci jenom v hlavě mám a doufám, že to bude fungovat. Mě by třeba bavilo, až budu babča a zůstanu doma sama, docela klasicky si pořídit pejska a cvičit ho, chodit s ním na dlouhé procházky, na výlety ... Možná si pořídit rovnou celou chovnou stanici. A třeba si pořídit nějaký lepší foťák a fotit. A znám ženy, které to vyřešily třeba turistickým oddílem, nebo cyklistikou, cestováním po světě ...
Bohužel to hodně závisí na penězích, s neomezenými financemi jsou i neomezené možnosti, jinak musí člověk víc přemýšlet.