Re: Libala jsem se. Je na tom nekdo podobne?

Ona ta role te stastne matky a dokonale manzelky, kterou jsem ta moc chtela, je pekne ubijejici nekdy. Nebavi me uz varit, uklizet, prat, zehlit......, chodit na pisek, mluvit na deti, neustale vychovavat, nespat, cist jim, vysvetlovat, resit jakou maji zrovna fazi. Resit jestli to vsechno delam dobre a tak abych vychovala sve deti co nejlepe. Nebavi me bojovat, neuspesne, za kazdou chvilku sama. Nebavi me chodit s kamaradkou na kafe a stezovat si na tohle a tamto. Nebavi me resit, ze tohle nemuzu a tamto nemuzu a vesmes nic nemuzu. Vsechny je strasne miluji, ale obcas, obcas bych chtela pryc a proste se to nedeje. Tak ac nechci jedu na autopilota, coz vse samozrejme zhorsuje..... Ale ono se to zlepsi az deti povyrostou....