Re: Kompromisy

Pro mne je ideální se do podobných situací prostě vůbec nedostávat

tak, tak, jenže ideál je málokdy, Zpravidla je to tak, že se člověk musí se situací nějak popasovat.

Br u mne to je čistě poučení z krizového vývoje. Měla jsem, přesně jak píšeš, sevřený žaludek, strach, že se "něco" podělá a já budu u toho a tudíž to bude i "moje" vina , ne, děkuji. Býv. zaměstnavatel mmch. před cca rokem zkrachoval, tady se ukázalo, že kdo s čím schází ... , ale pravidlo to nebývá, bohužel.

Přiznávám, že mám výhodu že žiju v místě, kde práce jakž takž je a i velcí zaměsnavatelé, kam bych v případně nutnosti šla zkusit štěstí, se chovají k zaměstnancům celkem slušně. Jako OSVČ bych nepracovala, na to taky třeba nemám nervy, takže pro mne by třeba toto byl příklad kompromisu. Sice bych nedělala kdovíjak super práci, ale měla bych klid.
Při srovnání se vztahem - pokud by jinak bylo dobře, pak bych udělala x kompromisů, pokud by bylo jinak špatně, pak bych asi nedělala žádný a šla bych. Ale to jsou roky zkušeností, jako dvacetiletá jsem to, pochopitelně, vnímala úúúplně jinak.

Jo a že bych já odešla ze zaměstnání, kde jsem ve stresu do jiného, obyčejnějšího a ti, co by zůstali na mne dělai dlouhý nos? No tak to by mi bylo naprosto šumák. POkazený zdraví mi za to nestojí, abych se tím užírala.