Re: Kompromisy

A jinak proč mám pifku na tuhle známou a často ji zmiňuju jako dobrý příklad - protože původně si hodlala u mě stěžovat, jak má "smůlu", co má nemocí...no, tak to u mě se opravdu soucitu dovolat nemohla. Vysvětlila jsem jí, že mě se všechny nemoce (i ty "nevyléčitelný") pustily, jakmile jsem začala být single a přestala hledat chlapa, protože dokud to neumím, tak je lepší to nedělat - a naopak se mi vždycky fyzické problémy začnou ozývat, jak zkusím jít proti sobě, "abych přece jen mohla žít ve vztahu".

Někdo zdravotní problémy vyřeší tím, že se přestane s chlapama/ženskejma otravovat a zařídí si spokojený život bez nich...ale to pro mě konečné řešení není, já jsem vztahový typ a já jako single spokojená nikdy nebudu, vždycky mi bude něco chybět, právě proto že VÍM, že to, co v životě nefunguje, je přesně to, co POTŘEBUJEME ve svém životě vyřešit...a já nehodlám utíkat.
Je pravda, že se mi "bojuje" mnohem lépe od té doby, kdy vím, že nic není náhoda a všechno má svou logiku. Už nebojuju "proti nemožnejm chlapům", ale se svejma blbejma vlastnostma a zátěžema - což je obtížnější, ale zato smysluplnější