Re: Uvolnění z tělocviku

Historicky jsem napsal já jednu připomínku do ŽK, v níž jsem pouze upozorňoval na přiložený zalepený dopis a to bylo ve 2. třídě. Když mi na něj tehdy učitel odpověděl 2 stránkami v ŽK, tak už i já jsem nereagoval jinak.

Žena možná nějakou námitku napsala 1x za 2 školní roky, spíš ještě méně. (Problémy se zlomenou rukou a ppožadavkem psát levou, se špatně opravenou čtvrtletkou, s astmatem, kde se díky TV kluk vrátil o rok zpět, jsme řešili tehdy mailem - ale samozřejmě nemáme mail na všechny kantory, byli jsme všichni na na ZŠ na TS požádáni některými nekomunikovat mailem, atd.)

Když ovšem škola chce podepsat nejen DÚ, ale i opravy DÚ a známky u nich od rodiče (a dcera přinesla i takový hlod, že by se maminka mohla pořádně podepisovat, podepisuje se šifrou jako na faktury apod.), tak se nediv, že má problém podepsat něco, s čím nesouhlasí. Ale byla to ptákovina, kvůli které nebude chodit do školy, jejími slovy výplod ješitnosti učitele. Tak tam napsala třemi slovy svůj pohled na věc. (Vy v ŽK nekomunikujete jinak...). Že to mělo dohru v další hodině, je jiná věc, my už jsme to dál neeskalovali.

Přeci nebudu kvůli špatně opravenému úkolu chodit do školy.

A kvůli horšící se atmosféře ve třídě, kde prostě jedna holka, co tam propadla dělá binec a učitelé to řeší písemkou za písemkou, to taky nemá smysl. To nezměníme. Co s tím naděláme? Té holky se až do 9. nezbavíme (druhé propadnutí na stupni není možné). Ale že nás to vytáčí, když udřená žena, nebo já přijdeme domů a musí znovu převykládat děják, matiku, fyziku atd... Protože dcerka není typ, co to umí sama od sebe, ale rozumný výklad jí většinou stačil (a s učebnicemi moc nepracují).

Jasně, jde o ptákoviny, většinou. Ale když je toho moc... Jak to řešíte? Kašlete na to? Řeknete dítěti: "Je to ..., tak si z něj nic nedělej?"