Re: To jako stárnu nebo co?

Tak trošku jako bych četla "sebe" před časem:)) Takže to chápu. U mě zafungovalo to, že když jsem se začala v sobě takhle nimrat, přišla vždycky nějaká ta "ťafka", která mě hodila zpět do reality a naučila vážit si toho, co mám, co je. Jakkoliv to zní jako klišé...hele, jste zdraví, máte co jíst, máte kde bydlet, MÁTE se...slunce svítí (třeba tady dneska jo:)), blíží se Vánoce... neříkám smířit se, rezignovat, zkus sama zapřemýšlet, jak by krok za krokem, od toho nejsnažšího kroku šel ten život změnit "k lepšímu" dle Tvé představy, tedy v tom, co Tobě aktuálně chybí, to se asi netýká rodiny jako takové, jako spíše Tvé osobní realizace, přijmutí sama sebe v nové životní roli. Počítej s tím, že některý věci nebudou hned, ale říkej si, že budou, plánuj, hýčkej si sny, postupně realizuj...Neříkám to ráda, ale ono vždycky může být hůře a věř mi, že může.