Re: :-)

Díky za záděry... Nechávám taky být, dokud to nezlobí... Jsem ráda, že si nechá ostříhat nehty, i tak je to dlouhé...
Akorát mu to začíná prostě víc a víc růst na nehet - ne dramaticky, ale...

Co se týká nenechat si dělat obtěžující... Kdyby vás chytali za prsa jako malej pán mě, tak se taky nenecháte... A prostě do nějaké doby to jde, chvíli to pro ně vydržíme... a pak se to nějak zlomí a je to moc. Zjistila jsem, že když se ten můj postoj přelomí, B ho v podstatě akceptuje (i když si zkusí vyřvat, ale pevný postoj je znát a nemá to dlouhého trvání). Někdy, celkem často, pomáhá nějaké náhradní řešení... zdánlivě nesouvisející - např. dítě chňapající pusou a rukama po prsu (i přes oblečení + brutálně vyhrnuje, se nechá přitulit zády ke mně a s potěšením mě drží za ruku... a pak mu stačí, že se jen někde dotýkáme... Neotáčet se je běs, přeležení... Ne vždy, ale už mu stačí i moje záda, přitulí se a funí mi mezi lopatky... mimochodem báječné to živočišné teplo na záda... Chci říct, že někdy ten odklon je i docela velký, místo prsa mi pooží ruku na předloktí a je spokojenej...
Vyvinulo se to nějak spontánně, žádný racionální cíl a může za to ježek Bodlinka z domečku z lesa... B se začne takhle tulit při tom povídání... Takže "udělej Bodlinu" = lehni zády ke mně a spi.