Re: Recept na spokojené manželství

ne, že bych byla tak dokonalá, jako žena ze článku. ale dlouho, hodně dlouho jsem se snažila manžela "zbytečně nezatěžovat", aby měl doma tu "pohodu". nedařilo se mu v podnikání, nevadí, uskromnila jsem, pomáhala mu ve firmě, později i na sebe převzala úkol přitáhnout domů tolik peněz, aby manžel nemusel a mohl si zachraňovat svoji zadluženou firmu. na děti neměl čas, ale přece ho nebudu zatěžovat, obstarala jsem si je sama. vařila jsem, i když mi často jídlo zůstávalo stát na plotně dlouho do noci, protože jsem nikdy nevěděla, kdy manžel dorazí domů. pak už jsem to přestala zvládat. ne fyzicky, ale psychicky, měla jsem pocit, že na mně leží všechno, bála jsem se, že to přestanu zvládat, měla jsem strach o manžela, protože kolem jeho zadlužené firmy se občas ochomýtali divné existence... kvůli jedné jsem si i vyměnila telefonní číslo. no a manžel přestal být spokojený a začal si hledat jinou. teď se rozvádíme, zezačátku jsem myslela, že rozvod bude v pohodě, ale jak jdou měsíce a soudy se táhnou (resp. čekáme, čekáme a čekáme... rozvod jako takový máme dohodou), tak začíná doma situace houstnout a já se dozvídám věci, které bych snad ani vědět nechtěla. jako třeba to všechno manžel bral jako naprostou samozřejmost - jsem přece ženská, tak je přece logické,že se postarám o děti, domácnost a žvanec, on je podnikatel, tak je přece samozřejmé, že jako manželka mu musím při práci pomáhat a když je ten podnikatel, tak je přece samozřejmé, že holt peníze často nejsou, tak si je musím obstarat jinde... není ovšem samozřejmost to, že už to nezvládám a že dokonce už ve skoročtyřicítce nemám tu postavu, co ve dvaceti (ne váhově, to se držím... ale proporce jsou poněkud jiné ). neuvědomoval si, jaké problémy jsem řešila a dokonce byl přesvědčený, že on je přece živitel rodiny. on vlastně není ochotný připustit, že bych za ty roky v manželství k něčemu byla, podle něj jsem se jenom vezla s ním, dokonce jsem se dozvěděla, že můžu za to, že má jeho firma problémy, protože jsem mu pomáhala málo.

kurva, já nechci vděk, snažila jsem se mu maximálně pomáhat, protože jsem ho milovala, fakt nečekám, že mi za to bude zavázaný do konce života... ale tohle naprosté popírání všeho, co jsem dělala, to fakt bolí