Re: Dá se naučit změně myšlení, brát vztah čistě rozumově??

Já už to tu psala mnohokrát, hrozně moc mi v jednu chvíli k pochopení partnerství pomohly knihy od Kevina Lemana - nejsou plané, je v nich hrozně moc pravdy a moudrosti, když je člověk čte pomalu a přemýšlí nad tím, dosazuje si tam osoby a tak.
Pomohly mi hodně proto, že jsem si uvědomila, že leccos, co neumím směrem k mužům a proč je nechápu, je i tím, že jsem neměla tatínka, co by mě měl rád. Otčím mi to tatínkovství nenahradil. Takže jsem to částečně hledala u chlapů, ale neuspokojovalo mě to...partner je přece jen něco jiného.
Potom jsem si uvědomila ten ROZDÍL mezi vnímáním muže a ženy, myslím ty běžné muže a ženy. Že jsou sice rovnocenní, ale ne stejní.
Kupodivu se mi rozjasnilo a určitá kolečka docvakla...
Pak jsem si taky uvědomila, že lásku mohou lidé vysílat a projevovat různě, že co je dostačující pro jednoho, není pro druhého, že téměř všichni lidi potřebují plnou citovou nádrž, ale doplňují si ji různě...takže mnohdy na sebe kladou nepřiměřené nároky co do projevování citů v onom projevu.
A taky to, že pokud někdo fakt nemá zájem a prioritu být v partnerství a s partnerem a bere to jen jako zpestření a jen jedno ze zájmů, není to moc člověk pro život. protože tihle lidi nechápou, proč by s druhým měli být, proč by se měli jakoby "obětovat", proč by se měli vázat...tedy - nechtějí do toho nic vložit, nebo jen velmi málo.
Takoví lidi by se asi fakt vázat moc neměli.

Ale hrozně moc chápu, jestli mezi Vámi probíhá krásné milování, že je těžké se odpoutat a nemít "ani to". Ale když většině lidí jen tohle nestačí, a ženám mnohem víc než mužům, jsme tak udělané.
A jestli to máte takhle - bez soužití, spíš kamarádský a milenecký vztah, pak třeba nebude zas tak těžké začít znovu...vždyť tam zas nic krom citů společného není, nic "hmotného" se bourat nebude....