Re: Dá se naučit změně myšlení, brát vztah čistě rozumově??

Dnes jsem si povídala s kamarádkou, která měla vztah s chlapíkem, který to měl hozené tak, že nechce vztah na vážno - s vývojem. Do toho "nevztahu" s mou kamarádkou investoval i finančně i citově, ale chtěl ten "nevztah" prostě udržet na nevyvíjející se úrovni. Ona to věděla, ale neustávala to s přibývajícím časem víc a víc, až se rozešli, protože ona vývoj (výhled na potomstvo a rodinu) potřebovala. Bylo to pro oba bolestivé. Pán si po roce odloučení uvědomil, že mu za to vlastně stála a stojí a že i děti by s ní měl. Sešli se, on jí to všechno řekl, všechno jí to vyznal, ona už ale měla jiného. ... Takže stát se to může. Ale řekla bych, že ve výjimečných případech.

Já jsem vždycky raději volila být sama než s někým, s kterým bych nějak vnitřně strádala, protože to strádání se s časem nějak zvětšuje, až to stejně překousnout nejde. Dospěla jsem do spokojeného samostatného neosamělého stavu... asi proto, že ve vztahu, do kterého dávám a druhým je z něj převážně bráno, se vlastně cítím daleko víc sama, než když jsem "jen" sama. Žádný sebestrašení, že nakonec fakt zůstanu sama, na mě neplatí, neoblafnu se.

Nedávno jsem potkala chlapíka, který mě totálně odrovnává. Není určitě dokonalý, ale má mě rád a postupně mi to dává znát, stejně jako já jemu. Respektuje mě, naslouchá a snaží se chápat, i když třeba nesouhlasí (já taktéž). Je pracovitý, pečlivý a odpovědný... žádný suchar - je s ním legrace a máme takový to bezeslovný teplíčko mezi sebou - vytváříme si takový ten potřebný třetí rozměr. Už teď koukám, kam až to duševní intimčo může jít a jak i já, sveřepá trvačka na nohách pevně na zemi a racionalitě především, zvládám bez pocitu ohrožení, vstoupit a jak si tak nějak pěkně rozkvétám.

Ty se taky neoblafneš. Kompromisy se daj dělat tam, kde to ZA TO stojí. Každej člověk má jinou potřebu intimity. Někdo si pluje hlučně po povrchu, někdo míří tiše pozorovat hlubinu. Někdo očekává od vztahu teplou večeři a vyžehlenou košily / výplatu na stole a přivrtanou poličku (hned), někdo chce porozumění, souznění a třeba teplo rodinného krbu. Myslím, že se s bývalým přítelem nepotkáváte v zásadním očekávání a tam fakt nemá smysl snažit se nějak se oblafnout.