Re: Genetická metoda výuky

I při výuce genetickou metodou se dítě setká se slabikami, ale pomáhá si jimi až u složitějších a delších slov, kde oči a hlava nedokážou najednou obsáhnout celou délku slova.

Moje nejstarší se genetickou metodou naučila číst během měsíce a to šla do školy se znalostí jen několika písmen. Nejmladší se naučila číst sama ještě před nástupem do školy takže ve škole sice slabikovala, ale to první čtení (nápisy na obchodech, názvy obcí na cedulích atd.) už měla v té době zvládnuté. Dvojčata se učila číst slabikováním a trvalo poměrně dlouho, než se dalo říct, že čtou a že vědí, co čtou. A to šly holky do školy skoro o rok starší než ty dvě, co se učily číst genetickou metodou.

Při analyticko-syntetické metodě (slabikování) si děti nejdříve osvojí současně všechny podoby písmene. V tom je to pro ně ze začátku náročnější. Písmena se pak učí spojovat do slabik a ze slabik pak čtou slova. Problém je, když se dítě začne učit číst slova v době, kdy ještě nemá zvládnuté slabiky, dochází pak k efektu "dvojího čtení", kdy vlastně dítě přečte slovo nejdříve "geneticky" v duchu a potom slabikuje. Navíc tím, že poměrně dlouho trvá čtení beze smyslu (slabiky, slova), děti mohou ztrácet zájem.

Při genetické metodě se začíná jen s hůlkovým písmem a to i v psané formě. Začíná se krátkými slovy (3 písmena), která ale ihned dávají smysl, což je pro dítě větší motivací než čtení slabik beze smyslu. Tato krátká slova se brzy spojují do vět, dítě poměrně rychle čte texty, protože stačí pamatovat si jen jednu podobu písmene. Při vyslovování jednoho slova už je dítě schopné vnímat slovo další, které si v duchu odhláskuje a nahlas už vyslovuje celé. Postupně se dítěti rozšiřuje oblast, kterou dokáže očima obsáhnout, takže mohou přibývat slova čtyřpísmenná a pětipísmenná. Při větším počtu písmen ve slově už si dítě samo přirozeně pomáhá slbikami, které ale v tu chvíli už příliš nenaruší plynulost čtení. Ve chvíli, kdy dítě už zvládá práci s textem (čte věty, rozumí jim, umí je samo tiskace napsat), se přidávají malá písmena a nakonec i psací písmo. Do té doby dítě "píše" grafomotorická cvičení, je mnohem delší čas na uvolnění ruky, takže psaní pak nebývá tak stresující, navíc přichází v době, kdy už je poměrně slušně zvládnuté čtení, takže dítě nezačíná tolik věcí najednou.