Re: Míra zodpovědnosti a jak dál

Lízo, ale on se opravdu snaží. Nečeká, až bude mít navařeno, vypráno, uklizeno, naopak mi přijde, že číhá, co všechno by mi mohl vzít z ruky, aby ukázal dobrou vůli. Skoro mám dojem, že kdybych mu řekla, ať vymění střechu, tak půjde a udělá to. Už to mě zneklidňuje, ta pokora v otázce domácnosti a péče o děti. Myslím, že je opravdu nešťastný.
Vyprávěl mi o tom, jak jejich vztah začal, nelže mi (teď), když jde za ní. Vždycky je to tak, že ona něco potřebuje, opravit nebo jinak pomoct, prostě mužský práce. Nechodí za ní jako za milenkou (prý). Říká, že se k ní přestěhovat nechce, že chce zůstat s námi. Ale občas se "šprajcne" a začne mi vyčítat, v čem všem je ona lepší.
Naštvání už mám za sebou, taky pláč, zoufalství, pocity odvržení, a tak.