Re: Pozdrav na veřejnosti

Inko díky za slova útěchy. Někdy mi příjde tak zbytečné a unavující mu stále dokola opakovat, že než se napije, má si utřít pusu, že se ruce neoprají o stůl, že se nemá hrbit. V poslední době raději dělám, že to nevidím, protože bychom se prostě spolu nenajedli. Stejně tak je příšerně únavné do něho stále vtloukat, že se má hlasitě zdravit. Marnost nad marnost.


Mimochodem - mám otázku, když vám zazvoní telefon a vy vezmete hovor - co říkáte? představíte se, nebo řeknete neutrální "prosím"? když voláte vy a někdo vám to vezme - představíte se? V poslední době si všíám, že mi spousta lidí do telefonu řekne jen "prosím" a já se musím ptát, jtsli skutečně mluvím s paní XY" či s panem "ZZ". Ještě horší mi příjde, když mi zazvoní telefon, já ho zvednu a hlas v telefonu mi oznámí, že se cosi děje a já z obsahu sdělní odvozuju, kdo mi volá. Děláto tak zásadně vychovatelka syna ze školní družiny, synovi kamarádi atd.