Re: Pozdrav na veřejnosti

Zdravím. A nejenom známé, známé od vidění, kamarády atd. Zdravím také všechny lidi v baráku, když je potkám na chodbě. Když jsem u zákazníka, zdravím na chodbách i ty, které neznám. Přijde mi, že je to slušnost, když jsem tam na návštěvě. Zdravím i řidiče v autobusu, když nastupuju a platím, zdravím v obchodě. Prostě jsem tak vychovaná. Ale je pravda, že u některých lidí jsem se propracovala k plánovitému nezdravení první. Máme v domě pár mladých matek, které vždycky na můj pozdrav jenom blbě čuměly a neodpověděly. Tak jsem se zasekla a čekám, až pozdraví, jinak je nezdraví. Přišlo mi, že když jsou výrazně mladší, mohly by na pozdrav aspoň odpovědět. Ale obecně zdravím i výrazně mladší klidně první, když vím, že zdraví.
Ale je pravda, že zdravení hodně vymizelo. Připadá mi, že lidi (mladší, chlapi, děti) čekají, že budou pozdraveni první. Ve škole u mladšího syna (3. třída)nezdraví rodiče ostatních dětí skoro žádné dítě. Ale tak to bylo už i ve školce. U staršího (8 třída) mě zdraví skoro všichni. Mám pocit, že u mladší generace už není zdravení in.