Re: Pozdrav na veřejnosti

Winky,

já zdravím, většinou každého, jakmile si ho všimnu, takže často chlapy a mladší klidně jako první, nějak to neřeším. Ale jen v prostředí, kde ty lidi čekám a jsem "při vědomí", tj. vnímám. Takže u domu nebo v práci obvykle zdravím. Na druhou stranu na ulici se ponořím do vlastních myšlenek a nevnímám, a to ani když mě lidi minou v těsné blízkosti. Kamarádka (ona malá, její chlap velký a nápadný, 2 děti a pes) už mě vícekrát upozornila "A víš, žes nás včera zas přehlídla jak družstevní lány?" Jenže já prostě v zamyšlení (do kterého upadám téměř při každé cestě městem) nevidím. A občas zaslechnu pozdrav, než mi docvakne, co slyším, ujdu 3-5 metrů, ohlédnu se a pozdravím záda dotyčného (který už je v tu chvíli většinou 5-10 metrů daleko a neslyší).
Naštěstí většina lidí vidí, že nevnímám, nikoliv, že je zdravit nehodlám.