Re: Život po pokusu o sebevraždu

I když je pomoc nabídnuta, tak pomoc je dost těžká. Jsme schopní běžně fungovat, v mnohém jako rodina i lépe než před tím, ale je tu jen jakýsi stín. Něco co zůstává. A to asi nikdo odstranit neumí.
A pokud můžu mluvit, za danou osobu - nemyslím, že by u ní byla psychická porucha, jen nezpracovaný strach, že ho teď všichni mají za nebezpečného blázna, kterého musí hlídat. Možná k tomu neúmyslně přispívám i já, protože strach mám taky a podvědomě ho opravdu hlídám. Co se týče důvodu - dost mu rozumím. Jiný člověk to na základě všeho prožitého také je. Rozhodně ale přes to všechno myslím, že lepší. V mnohém se mi paradoxne žije o dost lépe a svobodněji.