Re: Život po pokusu o sebevraždu

Vím, že se o spoustě věcí mohu jen domnívat. Právě proto mě zajímalo, jak někoho takového okolí bere. A zvláště potom, co se člověk vždy vtipkující, veselý, s velkým nadhledem, mnohdy až přehnaně sebevědomí až sobecký (přestože se opravdu hodně a upřímně snažil pomáhat), změní v člověka s velkou pokorou a - snad poprvé - zaznamenaným strachem. Takový obrat skutečně nastal. Najednou se začal vidět jinak, pozvracel se sám ze sebe (a to skutečně)a došel k závěru, že to, jak se mnohdy choval (nejvíc ho asi tíži rodina) je neomluvitelné a nám bude bez něj líp. Tím vším se ale změnil. Hlavně pro mě a pro děti je to ohromně dobře, ale nese to s sebou i spoustu problémů (zaměstnání...) a následné obavy z budoucnosti. Právě i z toho, jak to vidí okolí. Já to až tak neřeším, ale chápu, že pro něj je to těžký. Zvláště, když se k nám donesou různé teorie.
Jinak s léky to není nijak hrozný (zaplať pámbů - skutečně bych řekla, že je to spíš hrozné vyhrocení situace než trvalá psychická nemoc - doufám, že se nemýlím), spánku přes den tedy tolik není (ono mnohdy ani v noci- což zná asi každý, kdo řešil tíživou situaci). Nemůžu říct, že nemá blbé i hodně blbé dny, ale většinou je schopný otevřít a komunikovat.