Re: Život po pokusu o sebevraždu

No když se neservou psi....
Jsem MOC ráda, že jsi téma zadala. Nevěděla jsem moc, jak to otevřít a na schodech ve školce se to fakt nedá.
Co se týče drbů - nevim nic od nikoho, vše, co jsi tu popsala, vím jen od tebe(a zamrazilo mě, když jsem to četla, protože to prostě bylo to samé, co jsi mi řekla). Kdybych nevěděla to mál od tebe, myslela bych si jen, že ti chlap odjel na dlouhodobou služebku. Prostě nějaký čas nebyl viděn.
Myslím, že i vy si utváříte domněnky (a nedivím se Vám, prostě nevíte). Ale pochybuji, že někdo někde vidí nebezpečného šílence.
Když budu psát za sebe, tak já třeba nezvonila proto, že jsem si nebyla jistá, jak moc by bylo dobré to načasování (třeba léky hodně tlumí, takže jsem se bála, že bych budila, vyrušovala....). Ne proto, že bych se bála nějakého šílence.
Jste milí, přátelští lidé, myslím, že můžete pokračovat dál svým životem. Témata se na maloměstě často mění, přijde zase něco nového. Ale jak píšu - od okolí jsem neslyšela nic. I když já se do místní komunity moc nezapojuju, mám svych starostí dost. Bakalářka, věčné téma