Špatný vztah nevlastních a vlastních dětí

mám potřebu se z dnešního špatného zážitku vypsat. Mého manžela jsem poznala jako již rozvedeného! muže a otce dvou malých předškolních dětí-holčiček.Já sama byla svobodná bezdětná a bylo pro mne snadné se přizpůsobit faktu, že jeden z víkendových dnů trávi můj přítel( později manžel) se svými dětmi. Chápala jsem i to,že během tohoto"jejich dne" si vystačí sami,a moje přítomnost není žádoucí ( slova ex-manželky ) tatínek byl pro děti vzácný-nechtějí se dělit-neměla jsem s tím žádný problém. (umím být sama a i si to užívám ).V podstatě toto byla jasně daná podmínka bývalé ženy pro bezproblémový styk otce s dětmi. Postupně se nám s MM narodili dvě děti, ale stále jsme pokračovali ve stejném modelu. Děti z prvního manželství mají jeden den v týdnu otce jen pro sebe ( výlety,bazén,lyže....) chápala jsem to - ty holčičky byly opravdu malé a otce potřebovaly ). Samozřejmě, že pro mne to bylo dost náročné půlit víkend a v podstatě si neodpočinout ale zvádla jsem to. Fungujeme takto již roky. Vídáme se vzájemně tak 3 x do roka ( narozeniny vánoce a tak ) Z holčiček jsou již hezké a chytré slečny. Jedna je v těžké pubertě a druhá je z ní naštěstí již venku. ( 13 a 16 let) Trápí mě, že kvůli embargu na kontakty, které vyhlásila bývalá žena a zahrnula do něj kromě mě i MOJE děti, nemají nevlastní sourozenci vůbec žádný hezký vztah k sobě.Přesněji holky k mému šestiletému synovi. Abych byla konkrétní : Vzhledem k tomu, že manžel byl poslední dva týdny na sl. cestě, řekla jsem mu, aby tentokrát vyjímečně vzal na "jeho den s holkama" i syna - ( protože mu táta chyběl a ptal se po něm často ) - manžel kluka vzal a bohužel to nedopadlo dobře. Holky byly dvě-otočily se ke klukovi zády,nepozdravily ho, ( to jsem z okna viděla )bavily se jen spolu, on šel 5 metrů za nimi celý rozpačitý, nepromluvily na něj ani slovo celé dopoledne, nerozloučily se s ním .....Kluk přišel domů, jak zpráskaný pes, vycítil, že je sestrám na obtíž a bylo mu z toho smutno.... a mně bylo do breku, když jsem ho viděla a "tahala" z něj , co se mu stalo.... Nechápu, co děvčata vedlo k takovému chování, ani já ani můj syn jsme jim přece nic neudělaly....
Klíčová otázka: co na to můj muž ? ten je naprosto impotentní cokoliv týkající se dětí a citů k nim řešit. Vidí to, cítí to, ale mlčí....
Tak se omlouvám za román.