Re: špatný vztah nevlastních a vlastních dětí-co dělat

Já moc neporadím, jen chci napsat že sourozenci jsou vlastní, jen polorodí. Jestli ho holky viděly poprvé asi to byl šok a jak se zde píše, prostě se spolu spolčily. Chtělo by to častější setkání, víc pomoc-zapojení od otce. Co kdyby jim třeba malej namaloval obrázek, třeba by je to obměkčilo V 16 letech by už ale měla mít holka rozum že to menší dítko také za nic nemůže. Já měla štěstí že jsem získala syna v jeho 7 letech, mohl k nám kdykoliv, matka byla rozumná. Na naše pozdější děti si krásně zvykl, a v pubertálním věku si už sám říkal kdy k nám chce apod. Dodnes máme dobré vztahy, dokonce si troufám říci že si s ním rozumím víc jak jeho otec. Vždy byla pro mě prioritou jeho dětská nevinnost, i když někdy se zatnutými zuby..kdy prostě dělal chyby spíš jeho tatík než kluk.
Snad je to přechodné a bude lépe U nás třeba cesta k jeho matce trvala deset let....dnes se přátelíme, dříve nepředstavitelné