Re: Chudinky my macechy

Já tě chápu. Tohle si totiž neumí představit kdo to nezažil. Mezi partnery se budu je vazba na základě vzájemné přitažlivosti, podporuje se, buduje se, vztah k vlastnímu dítěti je podmíněn biologicky, emočně (hodně zjednodušuji), a do této jednotky zasahuje "někdo další". Vztah k tomuto dítěti se buduje těžko, není tam vazba biologická, to dítě je vychované nějak, projevuje se nějak, povahové je nějak, a nemusí být slučitelné s povahou, výchovou, vnímáním macechy. Plus ty problematické vztahy, výčitky, neschopnost dospělých zvládnout situaci. Uvedu příklad: U nevlastního dítěte jsem narážela na velký problém v komunikaci, protože prostě nevnímalo, co říkám. Už jsem neměla způsob, jak s ním mluvit, už jsem měla pocit že snad řvu, ale dítě neslyšelo, nevnímalo. V situaci, kdy mi viselo na krku v bazénu, topila jsem se, měla jsem modřiny a odřeniny na těle, a pokoušela jsem se osvobodit, dítě to mělo za neuvěřitelnou srandu. Už to tedy nebyl prcek, ale předpubertální dítko pomalu vyšší než já, o stejné váhové kategorii. Neexistoval způsob, jak výrostkovy vysvětlit, že si chci jen sama v bazénu zaplavat, že už to není sranda, pro mě. Ono se chtělo bavit, nejlepší zábava je topit mě. Nebyl způsob, jak se ho zbavit. Pak jsem byla špatná macecha, která nerozumí jeho potřebám, nemá smysl pro legraci ..., což byl názor otce, a pak i toho dítěte. Rozvod byl vysvobozením, naštěstí jsme spolu neměli společné dítě.