Re: Chudinky my macechy

Do našeho vztahu přišel syn (o rok starší než náš) přítele v době, když jsem byla těhotná. Do té doby nevěděl, že nějakého syna vůbec má. Ex mu nic neřekla, vše se dozvěděl od kamarádů a když to chtěl řešit testy, poslala ho někam. Neměl důvod po tom co všechno dělala věřit,že to dítě je jeho. Protože chtěla prachy tak ho dala k soudu. Přes známou soudkyni to jde nejlíp, takže když se nám narodil syn, jen jsme platili a to nemalé peníze. Prvně 85 tis, pak 50 tis. a ještě její advokátce 25 tis.Nemluvě o vysokých měsíčních alimentech. Vše do 3 dnů a vysoudila si to během 2 let. My zůstali bez financí. Když si syna chtěl brát, ona nechtěla a dělala jen problémy. Já byla ta co se zajímala, zda má na něho nárok a co může vše proto udělat. Tahala ho přes fond ohrožených dětí a sociálku něco přes rok.Jediné o co ji šlo bylo, aby nás rozdělila. Teď lituji všeho co jsem proto aby syna viděl udělala. Když k nám začal chodit skákala jsem kolem něj víc než kolem vlastního. Věnovala jsem se mu, občas mu koupila drobnost nebo sladkost. Nyní ex syna štve proti mě a ten tady vždy udělá scénu a je největší chudáček, kolem kterého se všichno točí. Začal ubližovat našemu synovi a vždy to sehraje tak, že on vlastně nic a vše jen ten náš. Přítel našemu dá na zadek, vyhubuje ho, ale tam tomu neřekne křivé slovo a ještě ho lituje. Jsem prý zaujatá, protože se mi nelíbilo když hodil po holce odrážedlo, na pískovišti házel schválně na jiné dítě písek a pak ho dost bouchl a našeho syna hledal jen proto aby mu mohl dát facku a přišel si stěžovat, že to ten náš si začal. Přítel vše viděl a tam toho litoval a neřekl mu vůbec nic.Za to mu kupuje dárky a ten už tady pro nic jiného ani nechodí. Jen dej mi dárky a jdu domů.Já jsem se samozřejmě ozvala, protože náš syn si z toho začal brát příklad, že cokoliv udělá mu projde. Jenže narazil a když něco bylo tak přítel na něho vyletěl, seřval ho a dostal na zadek.Nakonec náš syn začal být v jeho přítomnosti agresivní a pak si to vybíjel i ve školce. Začala jsem s ním chodit k psychologovi, protože přítel řekl, že tam ten se u nás necítí kvůli Nicimu a mě. Věčně se kvůli tomu hádáme, protože ex příteli navykládá blbosti a štve tam toho proti nám. A ten jen využívá jakékoliv situace aby byl problém a on měl otce jen pro sebe. Ex chce docílit toho aby chodili sami, jenže to my pak s ním vůbec nebudeme protože si ho bere každý týden a vždy to vychází na volno mezi směnami. Nyní jsem jen ve stresu co zase bude. Když si ho nebere tak jsem v pohodě i náš syn je v pohodě. Když řeknu aby na ně měl stejný metr a za cokoliv co provedou se k nim choval stejně, tak jsem ta špatná a zaujatá. Dokonce zapomněl co vše jsem udělala proto aby syna vídával a jak jsem se k němu pěkně chovala. Teď ho ignoruji a dělám, že neexistuje když je s námi. Ale i tak se prý u nás necítí. Jak se mám chovat? Když jsem milá je problém, když si ho nevšímám je problém. A přítel nic řešit nechce, jen z tam tom toho udělal chudáčka a prý si na něm vybíjím vztek. Ale to jsem jen jednou na něho zvýšila hlas protože nenechám do svého syna (1,5R), který ležel na zemi kopat a mlátit ho. Náš syn začal říkat, že nemá rád tatínka a přítel si myslí, že ho štvu proti němu. Ale já se snažím o pravý opak. Pořád vysvětluji, že takové věci se neříkají. Jsem z toho všeho smutná, že moje rodina nefunguje jako rodina. Přítel ex nemůže vystát, ale zároveň dělá vše co řeknou a tam tomu cpe co si řekne, nikdy mu neřekne NE.