Vztahy s druhými a přístup k řešení sporů

Hezkou slunecnou nedeli. Jsem nemocna a sama doma tak přemitám.
Jdete za svým nebo ustoupíte v pripade, ze se konflikt hroti? Kde mate hranici v prosazování svých nazoru, nároku a práva?
Je pro vas podstatnější prosadit si své nebo udržení pokojného vztahu ?
Co myslíte, vnímají vas druzí jako cloveka, se kterym se da dohodnout, nebo jako furii se kterou radši nejit do sporu ?
Myslim spis ve obecnejsich vztazích s kamarady, v práci, na socialnich sitich, pri jednání s lidmi na úřadech, na ulici. Ale i v rámci širší rodiny.
Jen tak nad tim přemýšlím hlavne ve vztahu k sobě, jak se vidím ja a jak mne vidi druzí. Do jake míry dokazu byt objektivni.
Myslim si o sobě, ze jsem dost nekonfliktní a radši ustoupím, ale okoli to pro mne prekvapive vidi nekdy jinak!
A co vy?