Re: Vztahy s druhými a přístup k řešení sporů

Krásnou Květnou neděli všem. No jelikož jsem tu už víc než profláklá a nechci aby jste se osypali z mých nectností a neřestítak napíšu spíš co nezávazně myslím obecně.Berte pouze jako subjektivní názor nic víc.

Co se týče konfliktu, dřív jsem taky měla pocit že je nutné si své práva uhájit stůj co stůj. Ale ted poslední dobou sleduju,že není někdy na škodu pokusit se o dialog.Je samozřejmé,že někdy nás protistrana, pošle do háje i pokud to s ní budete zkoušet svatě,zlatě ale za pokus to stojí, ono se někdy poštěstí když ustoupí jeden tak ustoupí i druhý.Když se člověk někdy snaží řešit věci více v klidu získá na problém třeba i detailnější pohled a zjistí že pravda může být i někde uprostřed obou třecích ploch,takže ji má svým způsobem každý svůj díl. Když člověk na někoho křičí,většinou se dočká toho samého. Protože protistrana tím mnohdy chce taky dokázat sílu a pevnost sebou tvrzené pravdy a většinou tohle hlučné vyměňování názoru nemá konce a spíše se prohlubuje. Člověk pak už mnohdy v naštvání plácá blbosti,které ho třeba pak mrzí.
Další variantou je pak, nechat se kolegu vymluvit a na invektiva nereagovat. Co mám zkušenosti z mého prostředí, tak většinou známí nebo i rodinní příslušníci nevydrží dlouho poslouchat sami sebe a dřív nebo později se uklidní.

Co se týče vztahu k okolí, určitě není na škodu zdravá asertivita, taky bych se jí chtěla časem naučit. Vycházet s kamarády, pomoci kdykoliv je je potřeba a můžu být něco platná, ale umět říct i v určitých situacích ne.