Re: Vztahy s druhými a přístup k řešení sporů

"já si nemyslím,že nekonfliktní znamená se vším raději souhlasit,aby nedošlo ke konfliktu.Nekonfliktní je pro mě nevyvolávání konfliktu záměrně a taky snaha jít první tou smírnou cestou,ale pokud to nejde,pak bohužel."

Přesn+ tak, Pawllo.

Já to mám podobně, tj. jsem myslím dost ochotná, když vidím z druhé strany vstřícnost, snažit se dohodnout a "jít" na kompromis.

Ovšem pokud narazím na někoho, o kom jsem psala v minulém příspěvku, kdo přímo počítá s tím, že spousta lidí se konfliktů bojí a než by do něho šla, tak souhlasí i s něčím, co pro ně bude nevýhodné, tak se šprajcnu, do konfliktu jdu a vůbec si kvůli tomu nepřipadám jako "konfliktní člověk".

Myslím, že takoví lidé to používají jako součást své manipulace - buď mi ten druhý vyhoví, je po mém a jsem spokojený. Nebo nevyhoví, pak jsem nepříjemný, slabší povahy v téhle fázi vyměknou a stejně vyhoví - tj. další bod pro mě. Tužší kousky postupují do třetího kola, kdy jdou se mnou do konfliktu (tedy chovají se adekvátně mému konfliktnímu jednání z druhého kola), ale stačí, že jen asertivně trvají na svém - pak přitvrdím a obviním z konfliktnosti TOHO DOTYČNÉHO (protože mi, drzoun, nechtěl vyhovět).

Něco podobného, jako když "ty jsi ale sobec" nejvíc vykřikujou lidi, kteří jsou sami největší sobci, ale počítají s podvědomým strachem většiny lidí, že budou za sobce označeni.

Možná se takoví rekrutují z těch, co si v dětství všechno vykřičeli a vyvztekali.