Re: Nezájem otce

Tohle je noční můra každé matky. Můj syn to má podobné, s tím rozdílem, že jeho otec ho ignoruje střídavě už od narození, takže malý na něm nevisí a zatím je moc malý, aby si to nějak víc uvědomoval. Ale když se tatínek uráčí přijít, je syn štěstím bez sebe.
Takových případů kolem sebe vidím hodně. Vysvětluju si to tím, že muži od přírody nemají tak těsný vztah se svým potomstvem, mnohem důležitější je pro ně vztah s ženou (čest výjimkám, taky je znám a jsem ráda, že existují). A pokud si pak s novou ženou pořídí další děti, mají "bývalé" děti vztah s tatínkem často zpěčetěný. Navíc ve tvém případě si chlap určitě uvědomuje, že se chová jako idiot, a tím spíš pro něj není jednoduché se tomu postavit čelem a jednat s tebou a s dětmi jakože nic.
Já se snažím řešit to takhle: 1) jsem k synovi 100 % upřímná. Když se ptá, kde je táta, po pravdě řeknu, že nevím atd. 2) směrem k otci se snažím o neutrálně příjemný vztah. Je to ta těžší část, jak se chovat mile k člověku, který mě dlouhodobě podváděl, podrazil atd. Na druhou stranu má i dobré vlastnosti a tím, že budu nepříjemná nebo mu budu něco vyčítat, nic nezlepším. Proto se snažím ho nenahánět, neprosit, aby přišel, ale čas od času mu dám vědět, že je vítaný, že se v podstatě nic neděje, že ho má syn rád. Na druhou stranu si ho ale musím držet od těla, jinak bych ho musela zabít. 3) Snažím se, aby syn měl kolem sebe více lidí, co ho milují. Bohužel ho odstřihli i prarodiče z otcovy strany, ale snažím se podporovat jeho vztah s mojí mamkou, se kterou vycházím horko těžko, ale malého miluje. Hodně se měli rádi s bývalou chůvou, tak jsem s ní navázala přátelský vztah a vídáme se kdykoliv je to možné. Vzhledem k tomu, že zřejmě nebude mít sourozence, z prarodičů má jen jednu babičku a tety a bratranci žijí stovky kilometrů daleko, jsem vděčná za každého, kdo ho má rád a kdo mu může do života něco dát.
4) a to je to nejtěžší pro mě v tuhle chvíli - být pro své dítě v pohodě, veselá a šťastná. To neznamená skrývat, když jsem bez nálady, ale spíš dělat všechno proto, abych bez nálady nebyla. Odfiltrovat ze svého života věci, které mě připravují o energii, nebo jim prostě nevěnovat pozornost. Dělat co můžu v záležitostech, které mám možnost ovlivnit, smířit se s těmi, co ovlivnit nemůžu.

Je mi strašně líto dětí, na které se některý z rodičů takhle vykašlal, ale dělat se tím není moc co. Říkám si, že každý musíme v životě bojovat s nějakými překážkami, a pro naše děti bude tohle velká škola. Akceptuju, že tohle je synův život, do kterého se narodil, snažím se nevyčítat si ty části, za které můžu já (výběr špatného partnera a spousta vlastních chyb), strašně ho miluju a budu tu vždy pro něj, ale tuhle část si prostě musí odžít sám.