Berte to jako trochu odlehčené téma.
Ale myslím, že celé tohle zjištění, že každý má svůj způsob vyjádření a druhý nemusí rozumět, je hodně důležité.
Garry Chapman píše, že občas spolu dva nějakým "jazykem lásky" hovoří a rozumí si asi tak stejně, jakoby jeden mluvil čínsky a druhý česky.
Ve druhém to může vyvolávat dojem, že ho partner nebo blízký člověk nemá rád, protože vlastně v§bec nerozumí jeho náznakům. Je to u partnerů, dětí, rodičů, přátel...a lidi se trápí - zbytečně.
Má rozdělení do pěti skupin
- kontakt (fyzický kontakt, mazlení, hlazení,...)
- ujištění slovní (mám tě rád, potřebuju tě, jsi skvělá..., to se ti povedlo, sluší ti to...)
- pozornost (dát opravdu část svého čas tomu druhému, naslouchat mu)
- skutky služby (tady se mi zdá, že tak "hovoří" hlavně chlapi, že pro manželku něco dělají z lásky, ale ta nerozumí)
- dárečky
Většinou v rodině se sejdou dva lidé s různými potřebami a různým vyjadřováním. Tu potřebu "plné citové nádrže" má ale každý člověk...a pokud je prázná, je frustrovaný...platí to nejen pro partnery, ale i pro rodiče a děti.
Pokud je člověk slouhodobě frustrovaný, je ve stresu a často velmi nespokojený se vztahem, může být až agresivní nebo velmi pasivní, nebo časem hledá cit jinde.
Někdy je to velmi zbytečné, rozchází se pak lidi, kteří se mají hodně rádi, jen si to vzájemně neumějí sdělit.
někdy je velmi lehké diagnostikovat, co má váš partner a zkusit na něj tak chvíli "mluvit"...třeba na zkoušku, co to udělá.
Chapman ve své knize popisuje i případy, kdy spolu v hezkém vztahu zůstali lidi, kteří už byli za hranicí rozpadu vztahu, knížka se i hezky čte.
Dokážete určit, jakým "jazykem lásky" hovoříte vy, partner a vaše dět? Co potřebujete k tomu, abyste se cítili milovaní? Kontakt, služby, pozornost, dárečky nebo ujištění?
