Re: Jakým "jazykem" vyjadřujete blízkým, že je máte rádi?

u mě se to asi mění v čase.

Okolo dvaceti když mě mužský nehladil a neujišťoval a nezahrnoval dárky, tak jsem si připadala nemilovaná.

Teď o patnáct let později mnohem víc vyhledávám skutky a služby - když pro mě můj muž něco udělá (zabaví děti, nakoupí, uvaří, zorganizuje, zhmotní co já vymyslím). Asi je to tím, že se cítím už dlouho fyzicky vyčerpaná a unavená a bez "osobního volna", takže si cením vlastního času když mi ho někdo dá, tím že zaopatří děti (vlastní čas počítám i takový který strávím v práci). Já se taky snažím službami, z největší části asi.

Ujištění - na to teda pořád funguju, resp. stačí pochválit a můžu se přetrhnout, sama ovšem nejsem moc dobrá v tom, abych ho taky uměla poskytnout. Děti jsou na to ale přeborníci, chválí a oceňují, to je asi mužův vliv, je to teda supr.

Dárky - no docela ráda je dávám a vymýšlím, ale poslední dobou mě to zmáhá a začala jsem si připadat stará v momentě, kdy mi došlo že "už nic nechci" - resp. nemám moc těch drobných přání co by se dala naplnit dárky. Můj muž je docela darovací, ale jsem si vědoma minimálně dvou příležitostí kdy jsem jeho dárek "smetla", takže tam si za to asi můžu sama.

Pozornost, o tu stojím, ale jen někdy - spíš v krizi, jsem docela ráda sama a taky mám "povídavou" práci, takže když se chci vykecat, mám kde. Ale naslouchat snad umím, resp. dostávám zpětnou vazbu že se mi lidi rádi svěřují, tak aspoň něco.

No a kontakt taky jak kdy,s mužem docela jo (on má tu potřebu větší, takže to iniciuje, pak poskytuji ráda), nejvíc mě mrzí že co děti odrostly od chovacích miminek, nejsem moc kontaktní ani k nim (jako že bych si je muchlala sama od sebe). Spíš naopak když se na mě hrnou, hned kvílím že to bolí/tahá/mačká atd. Ale zas s mladším jsem zvládla skoro třičtvrtě roku spát v posteli když byl mimčo.... teď už taky ne, když si mě vyžádají někdy na usínání tak se po hodince seberu a jdu si do svého pelíšku.

Takže suma sumárum asi moc jazyků lásky neumím.