



, prý není moje. To mi snad ani nevadí, spíš to, že mi často tykají. Na pozdrav mi každý dospělý (v místě brigády, ve školce, kde vyzvedávám bráchance,....)odpoví ahoj. Když jedu někam s houslemi, tak opět rozhovor probíhá jednostranným tykáním vůči mé osobě. Prostě mě někdo v MHD osloví a chce si povídat...Nechci být na ty lidi zlá, nějak je urazit, ale fakt se necítím n
a to, aby mi tykali. Jak to máte vy, tykáte automaticky každému mladšímu? Ve chvíli, kdy jsem už hodně vytočená, hraju udivenou a ptám se odkud se známe... Pak většinou následuje odpověď, že se neznáme a já na to opáčím, tak proč si tykáme. Taky se mi často stane, že mi vrstevnice tyká, ale sama vyžaduje vykání. Na svůj věk nevypadám, ať dělám, co dělám. Nedávno mě jedna důchodkyně sprdla, že jedu v 8 večer MHD, že už mám být dávno doma
Povídání o bylinkáchChrudim
Tvořivá hra pro nejmenšíŽďár nad Sázavou
Vítání sv. MartinaBlansko
Autismus – Porozumění je začátekPlzeň-město
Vánoční trhy v KuksuTrutnov Další akce nalezte zde
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.