když jsem byla čerstvě po maturitě

na jazykovém kurzu v Lanškrouně, odmítali mne tam pustit do kina na film Dvojčata, že je až od dvanácti

když mi bylo 25 a narodil se můj první syn, tak se mne jednou stalo, že se mne nějaký pán v trolejbuse zeptal, zda je to moje dítě, a po kladné odpovědi se začal na půl vozu rozčilovat, že je to hrozné, že "děti majá děti"

před tím jsem učila na střední škole a uklízečky mne pravidelně cestou do kabinetu zastavovalya sprdávali ,jalk to, že jsem si v šatnách nevyzula boty

když jsem šla se studenty na výstaviště, chtěl chlap u brány mluvit s učitelkou a nevěřil mne ani studentům, že jsem to já, myslel si, že je to nejakej hec nebo co

alkohol mi bez občanky jednou odmítli nalejt ještě tesně před třicítkou

nejsem infantilní, mylením spíš takvá ta "odjakživa stará", vystupováním umeřená, až rezervovaná občas. Srovnalo se to až ted,před čtyřicítkou jsem to dohnala