Re: naučené reakce

Hannah, já si pamatuju, že mi bylo tak deset a měl u nás spát jakýsi vzdálený bratranec, kterého jsem v životě neviděla, protože dělal v Pze přijímačky na vejšku. K nám moc návštěvy nechodily, takže jsme jely se ségrou ze školy, výtah zastavil v našem patře, my vylezly, já první, a tam stojí cizí chlap - no, byl to v podstatě ještě teenager :), ale mně se zdál strašně starej. A já se lekla, že má někdo přijet jsem totiž vypustila z hlavy...a člověče, couvla jsem o krok a úplně automaticky jsem vymrštila dopředu nohu, že ho kopnu - asi mezi neohy, nevím, kam bych se trefila, kdyby nezavolal, že je XY z Z - a mně docvaklo. Taky jsem hlídala tu mladší ségru, to určitě sehrálo roli, že jsem ji chtěla bránit. Dodnes si to přesně vybavím (včetně toho, že si přivezl na večeři zavařené maso ve skle, což jsem v životě neviděla a měla jsem na to děsnou chuť, maminka dělala řízky a to maso nám tam tak k mé velké radosti zbylo - angrešt by se jistě osypal ) a utěšuje mě to, že až něco, tak snad nezcepením.