Re: Táta nebo otčím?

Je to divné - nutit dítě do něčeho takového. Mělo by se to nechat na dítěti, dát tomu volný průběh, už tak je pro kluka těžké, že se má pohybovat mezi dvěma rodinami.

Vyvolalo to ve mně vzpomínku - kdysi jsem se vdala a tchýně po mně chtěla, abych jí říkala "maminko" - tedy jsem poslechla a dodnes si pamatuji ty hrozné pocity při oslovování "maminko" někoho, kdo mou maminkou nebyl ani náhodou - a ani po letech se ty pocity neztratily. Nikdy jsem si na to nezvykla. Nakonec jsem sama nad sebou vyzrála - řekla jsem nahlas "maminko" a sama pro sebe v duchu "mého muže".. Maminku mám jen jednu, nikdy to jinak nebude.. ať říkám komukoliv jakkoliv..

S tátou to bude podobně.. chci tím říct, že táta pro něj stejně budeš ty..