Je mi třicet a vnitřně jsem se nenašla

Jsem tak nějak celkově vnitřně nespokojená a nevím, jak svůj život změnit. V podstatě ani nevím, jak svůj problém formulovat. Asi ani žádný závratný problém nemám. Jen se cítím tak nějak prázdně. Potřebovala bych se najít, zjistit, co od života chci. Nemám žádný cíl.

Je mi třicet, mám dvě děti. S mladším jsem stále ještě na rodičovské dovolené. V současné době chodím na brigádu, takže možnost dostat se mezi lidi mám.

Ale jsem nespokojená ve více směrech. Nikdo můj problém za mně nevyřeší, ale nějak se nedokážu odpíchnout z místa.

Poslední dobou mě tíží myšlenky na návrat do práce po návratu z MD. Střední školu jsem si nevybrala dobře. Oboru se věnovat nechci. Bohužel mám malou praxi a zkušenosti a dovednosti tak povrchní. Nemyslím si, že bych na trhu práce uspěla a měla co nabídnout. Ani netuším, jaká práce by mě bavila. Přemýšlím, že bych si udělala nějakou rekvalifikaci, zvažuji i případné studium na VOŠ nebo na VŠ, ale jsem zas u stejného problému. Netuším, co bych chtěla v životě dělat. Nikdy jsem neměla jasno, že chci být např. učitelka, účetní, zdravotní sestra.

Po střední škole jsem na VŠ nešla, i když jsem byla jedničkářka. Ale chtěla jsem jít hned do práce a žít život. Tak ho žiju. Ale poslední dobou se cítím strašně prázdná, nenaplněná.

Chtěla bych svůj život nějak změnit a nevím jak. Momentálně mě nic pořádně nebaví. Mám pocit, že nic nedělám pořádně.

Příjde mi, že svůj život nezvládám. Jsem tlustá a nedokážu shodit. Kvůli brigádě nezvládám domácnost, domácnost se na mě valí. Ikdyž mě má manžel rád, je vůči mě chladnější, než bych chtěla. Svoje děti mám ráda, ale v podstatě si do práce chodím od nich odpočinout. Do toho bojujeme doma s penězi. Lehko se vytočím.

Vím, že musím začít u sebe. Ale nějak nevím jak.