Re: Je mi třicet a vnitřně jsem se nenašla. Nevím, co chci.

Náhodně čtu tuto diskuzi a myslím, že velice dobře rozumím, "co chtěl básník říci". Legrační však je, že si nevzpomínám, co v podobné situaci pomohlo mně. Ale nejbližší je mi asi názor Medvědice, že je dobré se odevzdat, a to zcela vědomě. Pokud ne zrovna Bohu, tak třeba životu. Když říkám vědomě, mám na mysli nikoli za pochodu do práce nebo při koupání dětí, ale ve volné hodince o samotě a třeba nahlas a s pláčem. Tělo je spojeno s duchem a když se uvolníš fyzicky a vyplavíš to ze sebe ve formě slz, tak se uvolní i mysl a otevře se právě těm novým myšlenkám a inspiraci. Alespoň u mě to tak funguje.
A než přivane nějaká inspirace, zkusila bych pozorovat své myšlenky během dne a příležitostně si je zapisovat. Třeba najdeš odpověď na papíře, až si to budeš zpětně pročítat.
Ať už zvolíš jakoukoli cestu, přeju ti hodně štěstí!