Re: Hyperaktivní dítě - bezradnost ve výchově a obava ze školy

Mohu ti popsat svoji zkušenost se synem, dnes již dospělým.
Tenkrát se ADHD pojmenovávalo jako LMD - lehká mozková disfunkce.
Syn nebyl vzteklý, v kolektivu byl velmi oblíben, ale byl hyperaktivní, žádná fyzická činnost jej neunavila, naopak. Špatně usínal, neměl absolutně žádný pud sebezáchovy. Jako neplavec se vrhl do jezu, ve třech letech klidně skákal ze skříně, u ničeho dlouho nevydržel (až na lego).
Když si sedl ke stolu a měl jíst, či psát úkoly, nesmělo být v jeho dosahu nic, co by jej rozptylovalo.
V opačném případě bral vše na stole do ruky, bouchal s tím, houpal se na židli, klátil nohama..... Prostě permanentní neklid.


Něco jsem si nastudovala a ve čtyřech letech jsme zamířili k neurologovi. Tam padl jasný verdikt.
Od té chvíle jsem začala přemýšlet, co dál. Šlo mi především o ZŠ. Bylo mi jasné, že v kolektivu 25ti dětí to syn absolutně nebude zvládat a hlavně, že to nebude zvládat učitelka.
Syn by byl v klasické základce oblopen poznámkami a následně i špatnými známkami, což by jej absolutně demotivovalo a dotáhl by to maximálně na výuční list bez maturity, byť mu bylo naměřeno nadprůměrné IQ.

Naštěstí jsem se tím problémem zabývala dostatečně dlouho před nástupem školy.

Nic ve zlém, ale nechápu rodiče, kteří své ADHD dítě doma nezvládají a myslí si, že jej bude zvládat učitel, navíc ve velkém kolektivu a během výuky.

Vybrala jsem školu se speciálními pedagogy, ve třídě bylo 7 dětí ( od třetí třídy 12).
Jo, musela jsem hodně slevit ze svého pracovního tempa. Změnila jsem zaměstnání a vozila syna 25km do školy každý den.
Dnes mohu říci, že nelituju.