Re: Lidé v nouzi

Já už jsem hrozně nedůvěřivá. V době, kdy jsem si těžce vydělávala coby studentka SŠ sama na sebe a po večerech chodila s kýblem lepidla lepit plakáty, jsem potkala chlapa - taky vypadal velmi solidně - který se přede mnou dokonce rozbrečel, že nutně potřebuje 20 Kč na vlak. Tehdy jsem měla u sebe jen padesátikorunu, tak jsem mu ji dala. Nutno dodat, že pro mě fakt bylo padesát korun hodně. Počítala jsem 20 Kč na den sama pro sebe na jídlo a měla jsem ještě okolo toho hodně dluhů, ale to se nelituju, to jen tak pro představu, jak ten pán vypadal zoufale.

Měla jsem radost, že jsem mu pomohla.

A co myslíte? Za dva dny se stalo totéž. Lepila jsem plakáty, opět ten samý brečící pán, který sháněl dvacet korun na vlak.

Od té doby jsem naprosto vyléčená. Peníze nikomu nedávám. Jediné, co občas udělám, je to, že když se nějaký bezdomovec válí před obchodem a somruje peníze, tak v tom obchodě mu koupím nějaké jídlo. Ale peníze už bych nikomu na ulici nedala.