hele, já si taky před prázdninama vysomrovala korunu

jednu jedinou, a to jsem měla papírovou tisícovku v peněžence.

Jela jsem uz dcerkou, zkazilo se najednou počasí, začalo pršet, neměliy jsme pláštěnku, ona už po vyšetření taková unavená, mne chyběla jedna jediná koruna na zakoupení lístků v automatu. Tramvaj na konečné už se štelovala a nikdy v dohledu nic, kde by se dalo rozměnit.

Řekla jsem cizí paní o korunu a ještě jsem to stihla tou tramvají odjet.
Tou korunou nám paní dost pomohla, minimálně od nachlazení

Ale musím říct, že je to divný pocit a živit bych se žebráním asi nemohla

a utešovala jsem se tím, že dávám dost štědře, jsem snadný cíl, a to si přitom nedělám iluze o historkých těch žebrajících.

I když zrovna v případěm co popisuje zakladatelka, bych asi štourala a pánovi možná nakonec nic nedala, preferuji ztracené existence, které to prochlastaj, než vykutálence v saku