Re: Jak jste se vyrovnávali s odchodem dětí z domu?

Kapradino,
to si jen myslíš, naše děti hned začaly těm svým podnájmům říkat "domů".

On: "Mami, tak já jdu domů".
Já (plačtivě, napůl z legrace, samozřejmě): "Ne, neříkej, že jdeš domů, doma jsi tady".
On: "Tak jak tomu mám říkat?"
Já "Třeba řekni, že jdeš k sobě"
On: "No jo, tak já jdu k sobě. To zní teda pěkně debilně"
Já: "Mně to zní dobře. Hrozně mi zní, když jsi doma a řekneš, že jdeš domů".

Časem jsem si zvykla.
Zajímavé je, že moji rodiče, pocházející z jedné vesnice, vždycky, když jsme do té vesnice jeli navštívit babičky, říkali "Jedeme domů". Mně to vždycky znělo zvláštně.