Re: Máte pocit, že na vás ve čtyřicet + jako ženu už nic moc dobrého nečeká?

Máš štěstí, že máš zdravé dítě. Syn je autista a péče o něj mě vytěžuje natolik, že na práci, potažmo na nějaké studium není ani pomyšlení (a ani peníze). Pokouším se z něj vykřesat co se dá. Je šikovný, chodí už do školy (s asistentem) a dělá pokroky, jenže jestli bude někdy samostatný, to je velká otázka. Někdy mě přepadá pocit, že je všechno marné - hledat práci, snažit se udržovat domácnost, vymýšlet dětem program, vzdělávat je, když to nikdo neocení a já si připadám jako budižkničemu. Každý se mě ptá, jestli už mám práci, co dělám, když jsem "jenom" doma. Roky utíkají a moje vzdělání i praxe notně okorává. Zkoušela jsem pracovat i studovat, ale nešlo to, syn to nedal, hlídání krachlo hned na začátku. Jsem hrozně unavená, kromě manžela žádná pomoc, prachy nejsou a budoucnost je něco, na co radši nemyslím. Kamarádky chodí do práce, děti dají do družiny a do kroužků, mají hlídání a řeší svoje zájmy. Já už mezi ně nemůžu, dělá mi zle jak se baví o práci, o tom jak pojedou tam či tam, řeší z mého pohledu kraviny týkající se duchovního růstu. Připadám si jako mimozemšťan, totální outsider. Neřeš prádlo, neřeš školu, neřeš práci, nesnaž se o dokonalost, jsou fakt důležitější věci.