Re: je ve vztahu důležitá vzájemná láska?

Mikito, já tě chápu. Nemáš u něj pocit citové jistoty, navíc ti nikdy nedal pocit, že jsi ta jediná. On by člověk alespoň v určité fázi vztahu měl tohle pocítit, protože z toho pak čerpá jistotu. Tak, jak to ty popisuješ, se mi zdá, že tam cítíš - mám tě rád, ale kdyby nám to nevyšlo, tak se jistě najde jiná, se kterou budu kompatibilní.

Možná, že chce mít citově navrch, aby už nikdy nebyl odkopnut jako v minulosti, ale tebe tím staví do podřízeného postavení v lásce. On se neotevře, on se neoddá, on to staví tak, že kdyby tenhle vztah skončil, tak to přežije a hodit si to nepůjde.

Samozřejmě, jsou to reálná fakta - až na to, že pro druhého jsou to špatné signály. Asi by tohle nikdo cítit nechtěl, jinými slovy, bez tebe přežiju, nebudeš ty, bude jiná.

Nemyslím, že by tě neměl rád, ale svým přístupem tě trápí. Bohužel sis vybrala zklamaného, i když třeba kvalitního partnera, tak trochu muže second-hand a to sebou nese tahle negativa. Spíš jsi potřebovala otevřeného, vřelého týpka, který ti bude dávat najevo, že s tebou chce být do konce života /já vím, pro někoho neúnosná romantika, ale z tohohle vědomí se čerpá jistota ve vztahu, když jeden dává najevo, že se do toho až tak nepoloží a ještě to blbě přizná, zadělává druhému na nejistoty, trápení, potřebu ujišťovat se o lásce - a kdyby byl ten muž hajzl, tak časem to doprošování partnerky sklouzne klidně o do lehkého citového vydírání. To neříkám, že u Mikitů teď mají, ale v mnohých rodinách, kde jeden signalizuje, že má rád míň, to tak časem končí/.