Re: je ve vztahu důležitá vzájemná láska?

buchli, neblázni, svoje trápení mám jen pro sebe, jsem nešťastná jen já, on je v pohodě a já to na něj ventiluju zcela minimálně, ač jsem o tom včera tak přemýšlela a zjistila jem jednu věc a to, že jsem v děsný křeči. pořád si říkám, že si tu jeho lásku vysloužím a zasloužím, takže se fakt nestane, že by neměl nedělní oběd o 4 chodech, že by byl čurbes, že bych se šla jen tak naložit do vany a řekla si, že se to nepo... páč chci, aby pro něj bylo všechno perfektní. on jede na skutky pravděpodobně, já teda jedu dle jeho rozpoložení a snažím se. jenže fakt jsem z toho unavená, kdo by po těch letech nebyl a zcela paradoxně to nese to, že jsem na něj mnohdy docela zbytečně protivná. což si pak hrozně vyčítám. ale nepoznáš to na mě, poker face mám vlastně non stop. včera tu nebyl, takže jsem se v tom mohla pěkně o samotě zazmítat, ale jinak jsme považovaní za sladěný a šťastný pár a já to rozbíjet nemíním. jen prostě jsem vnitřně nešťastná. jak jsem už psala jinde - mě by to stačilo říct jednou, jednou mi říct a už by nadosmrti nemusel. jenže on mi nechce lhát, tudíž to neřekne nikdy. je to strašně vyčerpávající a ubíjející, nebýt pro něj dost dobrá.já ve finále, kdybych chtěla, tak mám co týden večeři při svíčkách a romantický sex, jenže to já nechci, to je jen pozlátko.

vážně jsem taková naivka, že si myslím, že by k sobě partneři měli cítit lásku? protože zatím to vypadá, že jsem si pořídila děti abych měla někoho, s kým budu citově zainteresovaná VZÁJEMNĚ. mám to vzdát a brát ho jen jako spolubydlícího s kterým mám sex a finančně je nejvív vyhovující volbou? já chci vědět, že když budu mít chřipku a budu mít opuchlý nos a budu fňukat, že si to můžu dovolit. vždyť já i těhotenství s dvojkama lezla po 4, aby tu bylo hezky pro něj, aby měl dobrý jídlo, aby si dobře odpčnul, stahuju jeho oblíbený filmy. i když padám na hubu, pošlu ho na trénink, protože se tam odreagje, chci pro něj bejt někým, kdo si to zaslouží. ale pořád je to málo.