Mikito,
pokud je ve vztahu vzájemná láska, je vztah mnohem bohatší a podle toho, co píšeš, u vás je. To, že tvůj partner svůj cit nedokáže pojmenovat, je jiná věc. Já svému muže občas také nejsem schopna vysvětlit, co cítím - vždycky si připomenu knihu "ženy jsou z Venuše, muži jsou z Marsu", zhluboka dýchám a nechám to být. Naštěstí mám kamarádky, které mě pochopí VŽDY! Asi bys to neměla řešit,resp. měla bys pracovat NA SOBĚ, abys tuhle záležitost psychicky zhodnotila jako podřadnou. To, že Ti není schopný říct, že tě miluje, může být tím, že si pod tím představuje něco úplně jiného (co?). Také bych být tebou chtěla, aby pojmenoval, co tedy cítí k tobě - může tě ctít, zbožňovat, obdivovat, vážit si tě ... Určitě jsi pro něj víc než "spolehlivý obchodní partner" a kamarád". Taky si myslím, že tě tím zbytečně trápí. Když tě má rád, byť jako nejlepší kamarádku, a záleží mu na tom, aby ses cítila dobře, tak by ti to klidně mohl říct: Miluju Tě! - už jenom pro tvůj pocit. Třeba si připadá ctnostně, že on, na rozdíl od jiných, nelže. A prostě bych si víc všímala toho, co dělá, než toho, co říká, protože si pod těmi samými slovy jenom můžete představovat jiný význam (a je to běžné). Ještě mě napadlo, že mu ta věta a celý ten cit může přijít devalvovaný (špatné zkušenosti z dospívání, ke kterým se nechce vracet) a že váš vztah je mnohem pevnější a cennější

. Jo, a dělala bych víc to, co sama chci než to, co si myslím, že se partnerovi bude líbit. Když se cítím unavená a nemocná, tak budu odpočívat. A nechám se obskakovat. Odměním úsměvem a poděkováním. Aby nebral všechno, co děláš, automaticky, ale vážil si toho a vůbec si toho všiml

. Myslím, že máš krásný vztah a držím palce, ať to tak vydrží. Řečem o lásce bych se úplně vyhýbala

I z tvé strany můžeš použít opisy ... "já tě žeru; jsem šťastná, že jsi se mnou; těším se, až spolu budeme v důchodu (to používám já

" atd. Mimochodem, říká o vztahu k dětem, že je miluje?