Re: Jsem líná

Margotko, já ti mám taky pocit, že co chodím do práce, tak toho stihnu daleko víc, než když jsem byla doma...protože když jsem nemusela přesně v určitou dobu vstávat a někde být, tak mi trvalo hrozně dlouho, než jsme se někam vypravili, než jsem se k něčemu dokopala apod. A pozor - ne proto, že bychom ráno vyspávali - já jsem sice byla původním založením sova, ale nějak jsem se díky synovi naučila vstávat brzy, on totiž za svých 5,5 roku, co je na světě, jen opravdu párkrát spal ráno déle, než do 7h, momentálně už nejmíň druhý rok má svojí vstávací hodinu v 6 ráno... A taky jsem zjistila zajímavou věc - zatímco než se narodil syn, tak jsem byla takový ten typ, co musí mít všechno naplánované přesně dopředu, na dovolenou jsem začínala balit snad týden dopředu, nějaké náhlé změny programu mě vždycky trochu rozhodily, tak co máme syna, tak se ze mě stal člověk, který nejlíp pracuje pod tlakem, na poslední chvíli, program měníme taky často na poslední chvíli, na dovolenou balím den předem apod. A kupodivu mi to nijak nevadí, vlastně jsem pořád nějak v pohybu, zastavím se až večer, ale o ten klid večer se nerada nechávám připravit, takže ponocuju nejmíň do půlnoci, což jsem dřív dělala taky, ale teď mi toho spánku prostě nějak stačí míň, ráno vstáváme před 6 do školky...mohla bych klidně jít spát večer dřív, ale nějak se nechci vzdát toho klidu, když už večer všichni spí a já mám ty 2 až 3 hodinky sama pro sebe a o samotě