Re: Dlouhodobé vztahy

Máme některé společné zájmy a v něčem společný vkus, to se hodí. Ale mnohem větší roli hrají podobné životní hodnoty. Podobný pohled na svět kolem sebe, na rodinu, na sousedy, na výchovu dětí - tam se to možná projeví nejvýrazněji, protože nejde zdaleka jen o obstarání potřeb dětí. Jde o to, co a jakým způsobem jim předávat.

Jsme spolu čtrnáctý rok. Vztah znamená druhému naslouchat, stejně tak druhému sdělovat svá přání, pocity, obavy, a to pokud možno včas. Projevovat uznání. Najít chvilku pro druhého - není nutné vymýšlet nějaký "program", jde mnohem spíš o to, chvilku posedět a klidně mluvit "o ničem", o ničem důležitém. Ale čas od času to chce vypadnout z denní rutiny, opět není ani moc nutné vymýšlet něco speciálního, spíš dbát, aby to "čas od času" přišlo, nebo aspoň vyjít vstříc tomu druhému, když to navrhne. Tohle by se mělo stát zvykem (o to se pořád snažím), zažitou věcí, o které člověk ani nemusí přemýšlet a hlavně se do ní nutit - a pak láska zvykem nebude.

Kdysi jsem četl v knížce od A. V. Friče poznámku o amazonských indiánech, kde se manžel po dvaceti letech manželství sám od sebe hezky, upraví, načeše ap., aby se líbil manželce. Frič to tehdy, před více než sto lety, komentoval s tím, že takové chování aby v "civilizovaných" zemích pohledal. Je to dobrý postřeh.